Erben versus Dobšinský: ZLATOVLÁSKY

eposlechnout příkaz krále se nevyplácí, ale můžete porozumět řeči zvířat.

Někdy je lepší nevyzradit tajemství, protože tím můžete ublížit někomu, koho máte rádi.
Dvě loutkové pohádky o Zlatovlásce pro celou rodinu.

Je večer, Štědrý večer a na jednom nádraží právě odjel poslední vlak. Výpravčí, který má službu, se už těší na svou večeři, ale vyruší ho příchod pozdního cestujícího. A protože je venku metelice a další vlak jede až ráno, zůstane neznámý příchozí přes noc čekat na nádraží. Během rozhovoru vyjde najevo, že každý z nich zná sice pohádku o Zlatovlásce, ale každý úplně jinou. Noc je dlouhá, času mají oba dva pánové na rozdávání, tak každý z nich vypráví ten „svůj“ příběh.

Prvním je pohádka podle K. J. Erbena, ta, kterou zná opravdu asi každý. O Jiříkovi, který neposlechl příkaz krále a ochutnal kouzelnou rybu, díky které porozuměl řeči zvířat. V této části představení ožívají postupně různé předměty, které má výpravčí po ruce – od lahví, přes nářadí a oblečení až k vánočnímu stromečku a každá z těch věcí se stává buď postavou, nebo prostředím v jeho vyprávění.

Druhá pohádka je podle Pavla Dobšinského – slovenského spisovatele a sběratele lidových pohádek. Diváci se v ní prostřednictvím klasických marionet seznámí s příběhem zlatovlasé panny Otolenky, která měla zlaté vlasy, když se smála, růže jí v ústech kvetly, když plakala, perly jí z očí padaly, kam šlápla, tam zlatá tráva rostla, a voda, kterou se myla, zlatá zůstala.